Jet do Bruselu a nevidět Manneken Pis nebo-li čůrajícího chlapečka, je jako návštěva Prahy bez pohledu na Pražský hrad. Malá soška symbolizující vzdor a rebelské město zároveň, se stala ikonou opředenou desítkami legend a přitahující všetečné zraky turistů.
Po několika minutách chůze z hlavního náměstí Grande Place přijdete k rohu ulic Rue de l’Etuve/Rue du Chene a s velkou pravděpodobností již z dálky uvidíte hlouček různě postávajících lidí s fotoaparáty. A pokud si budete říkat, že by to mohlo být snad ono, pak ano. Jste na místě a s ním i roztomile vyhlížející chlapeček.
A kde se vzal, tu se vzal
Ptáte-li se, jak dlouho zde chlapeček stojí, pak se musíme vydat do daleké historie. Manneken Pis byl navržen Jeromem Duquesnoyem a poprvé se objevil v roce 1619. Původní bronzová soška měla velikost 61 cm a zejména zmiňovaný barevný kov lákal k častým krádežím. Nakonec však chlapečka neukradli, ale v roce 1817 ho rozbil vězeň Antoin Licas. Smutek po rozbití netrval dlouho, protože hned v následujícím roce byla vyrobena nová soška, dnešní velikosti a podoby. Soška má symbolizovat bruselský vzdor k nepřátelskému světu a její současná verze pochází z roku 1965. Původní předloha je uložena v Maison du Roi/Broodhuis na Grande Place.
Manneken Pis všude kolem
Vysokou popularitu sošky využívají hlavně obchodníci a výlohy jejich obchodů lákají k nákupu Manneken Pis z nejrůznějších materiálů a podobách. Nebudu zastírat, že pro mne bylo nejlepší a nejzajímavější to čokoládové ztvárnění. Navíc, odolat všudypřítomným čokoládovým nástrahám není až tak snadné.
okud vás fotografování Manneken Pis trochu unaví a bude třeba doplnit energetické zásoby, pak hned ve vedlejší cukrárně si můžete pochutnat na pořádné a šlehačkou bohatě nazdobené vafli. Cukrárnu nemůžete minout, protože ten obří čůrající maskot je nepřehlédnutelný. Radost z navštíveného místa můžete mít hned dvakrát. Poprvé ze samotné návštěvy a podruhé z vynikajícího mlsání.
Legendy
A byla by to asi špatná turistická atrakce, pokud by nebyla opředena legendami. V případě Manneken Pis si můžete vybrat hned z několika. Nejznámější a ta, kterou nejčastěji uslyšíte, vypráví o dvouletém vévodovi Godfriedovi III. Brabantském, který v roce 1142 vedl své vojáky v boji proti Berthoutům. Legenda praví, že vojáci svého vévodu zavěsili do koše na stromě, aby je mohl povzbuzovat a čůrat na nepřátelská vojska. Díky tomu, pak jeho vojáci v boji zvítězili. Je už na každém, zda této úsměvné legendě uvěří či nikoliv.
Verze, která se vypráví nejčastěji turistům, je o obchodníkovi, který přijel do města se svým malým synem. Ten, jak se už to občas bývá, se někde ve městě ztratil. Tatínek vzburcoval místní obyvatele, kteří mu ho nakonec pomohli najít. Chlapce objevili v parku, v momentě, když čůral. Jako poděkování pak městu otec věnoval právě čůrajícího chlapečka.
Mezi mé oblíbené patří ta o útoku na Brusel. Útočníci vymýšleli plán, kam rozmístí výbušniny u městských hradeb. Nevšimli si však malého chlapce, který je celou dobu pozoroval a poslouchal. Po instalaci výbušnin se malý odvážlivec vyčůral na zápalnou šňůru a město takto údajně zachránil. Legend pro pobavení návštěvníků je opravdu celá řada, a pokud byste si chtěli přečíst ještě nějakou další, pak na stránkách BrusselsLife jich najdete hned sedm.
Pokračujte ve čtení na 2. stránce prosím
Leave a Reply