Oslavy hodů jsou součástí života na každé moravské vesnici, se kterými je spojeno veselí, bohatě prostřený stůl, tanec, zvyky a hlavně nádherné moravské kroje.
V mé rodné vesnici, v Rohatci, tomu nemůže být jinak. U nás tyto oslavy hojnosti a blahobytu vždy připadají na nejbližší víkend okolo 24. srpna, kdy svůj svátek slaví Bartoloměj. Obecně hody na Moravě nemají přesné datum, protože jejich konání je spojeno se svátkem patrona, kterému je zasvěcen místní kostel. U nás je to právě sv. Bartoloměj a tak s radostí slavíme tzv. Bartolomějské hody.
A když se slaví, tak je třeba se pořádně připravit. Ve všech domácnostech se uklízí, pečou koláče a chystá se pohoštění pro blízké příbuzné a přátele, kteří jsou vždy srdečně zváni. A zapomněla jsem na to nejdůležitější. Musí se připravit náš rohatecký kroj, bez kterého by hody nebyly hodami.
O hodovém víkendu se všichni těší na neděli, která je nejdůležitjěším dnem oslav. Dopoledne se koná mše v kostele a odpoledne chasa vyzvedne stárka a průvodem jdou společně za stárkou. Ti společně před domem stárky zatančí několik tanců a celý průvod se slavnostně vydává za starostou obce, který stárkovi předá právo a povolení konání hodů. A pak? Pak už je čas na krásný průvod obcí, který končí pod „zeleným“ (taneční parket), kde se až do večera tančí a zpívá. Večer pak už je pro všechny hodaře připravena další taneční zábava na kulturním domě a tančí se až do rána.
A o tom, že má tato tradice opravdu dlouhé trvání, nemůže být žádných pochyb. Jedna z dnes již starých knih „Slovácká obec Rohatec“, která nechybí v žádné rohatecké rodině, dokládá, jak se v minulosti hody slavili.
„Po skončení šeckých polních prací byly hody. Doma se šecko uklidilo, chalupy sa vylíčily zvnitřku aj zvenku, obrovnávky zasvítily jasnýma barvama, trčenice sa napiglovaly, nachystalo sa dobrot jak na svaďbu a mládež chystala před hospodú hodový máj a „zelené“, pod kterým sa potom tancovalo. V sobotu před hodama sa šecko před domem aj na dvoře pozametalo, pařily sa slépky, husy, nadělaly „lokše“ a mládež sa zešla za humnama zazpívat si hodové písničky.
Hody začínaly v nedělu ráno, kdy sa dostavili do rodin přespolní pozvaní hospodáři. Lidé si oblékli najpěknější šaty a šli do kostela. Na poledně byl hodový oběd a po něm sa ozývala muzika, která védla stárka pro stárku. Stárek byl volený chasú už na Štěpána a staral sa o pořádek na hodách. Stárku si zvolila šecka chasa před hodama. Chasa se stárkem a stárkú šli s muzikú pro starostu a potom šecí dohromday šli k muzice, která bývala pod májem před hospodú. Hody trvaly tři dni. V nedělu byly najslavnostnější, protože každý měl nekeho pozvaného. K muzice chodila chasa až z druhých dědin. Hosťů vítali maršem. V pondělí byly hody pro domácích. Ty byly najveselejší. V úterý byly pro ženáčů. To sa tancovaly „vrtěné“ a verbovalo sa. Žádné hody sa neobešly bez hodových pěsniček.“ (převzato z knihy Slovácká obec Rohatec, Josef Bíza a Jan Skácel)
V době, kdy jsme chodili na základní školu, byly hody kvůli svému datu na konci srpna, určitým završením prázdnin. Takže jsme jako děti školou povinné, velmi často slýchali, že po hodách už půjdeme do školy. I přesto, že nás toto nikdy moc netěšilo, veselí z kolotočů, jízdy na zvonkové dráze, střelnic tuto informaci vždy tak nějak přehlušilo.
A jak to letos u nás na hodech vypadalo? Přijměte pozvání na malou ochutnávku našich moravských tradic a nechte na sebe alespoň takto zprostředkovaně působit náš temperament.
Líbil se vám tento příspěvek? Sdílejte ho na sociálních sítích a dejte o něm vědět ostatním.
Leave a Reply